Je to juniorský mistr světa z roku 2001, se Slavií o dvě sezony později slavil extraligový titul a stále ještě hraje. Známý obránce David Pojkar se už přesto pomalu připravuje na život po konci kariéry. S největší pravděpodobností se z něj stane trenér. "Což by mě přitom v životě nenapadlo. Nikdy jsem tuhle práci nechtěl dělat," směje se čtyřiatřicetiletý Pojkar. První zkušenosti sbírá právě v Letňanech.

"Poslední dva měsíce se věnuju přípravě obránců, ale poprvé jsem tu dělal už loni. A musím říct, že mě to baví."

Jak to celé vzniklo?
Kontaktoval mě Milan Antoš, se kterým jsem hrával pět, šest let ve Slavii a pak v Ústí, jestli bych mu nešel trénovat beky. Dělám to celý život, tak snad o tom něco vím.

Jak jsou na tom v Česku obránci obecně?
Jenom brání a vůbec neútočí. V mladším dorostu je to v pohodě, ale horší je to se staršíma. Protože ti už mají něco zažitý a hůř se učí něco nového. Dneska je jedno, jestli jsi obránce, nebo útočník. Všichni brání a všichni útočí. Proto se občas věnuju i útočníkům, jak mají bránit. Kluci si třeba neumí najet u manťáku hráče. Anty má na ledě 25 kluků a nemůže jim to tam všem individuálně ukazovat. Proto mě najal.

Zajímavé je, že na led chodíte jako trenér ve výzbroji. Proč?
V teplákách to klukům tak neukážete. Oni třeba neumí chytat puk u manťáku, to je úplně šílený. Tak jsem jim to musel předvést. A chytat vystřelený puk jenom v teplákách, to bych se akorát zranil. Člověk ve výzbroji dělá vše naplno. Líp jim ukážu, jak se hraje jeden na jednoho v rohu, do těla, oni do mě můžou jít taky. Je to lepší.

Jsou mladí Letci pracovití?
Byli jsme na soustředění a když jsme se vrátili, tak byli úplně vyřízení. Tak jsme jim dali volnější trénink a jenom střelbu. Ale jinak je to samozřejmě baví.

A vás?
No mě extrémně. Hlavně s těma staršíma. Ale mladší jsou zase šikovnější, mají lepší návyky. Každý má něco.

Kdy vás napadlo, že byste chtěl dělat tuhle práci?
Mě to nenapadlo nikdy.

Jak to?
Když jsem loni skončil v Boleslavi, tak mě kontaktoval jeden rodič, který má kluka v Kobře. Tam jsem ho chodil spolu s dalšími trénovat po večerech nebo brzo ráno. Pak jsme se o tom bavili s Antym a už to bylo. Přitom já vždycky říkal, že trénovat nebudu. A teď už mám trenérskou licenci B.

Jak se kloubí práce trenéra a profi hráče?
Já nevím, jak bych se ke klukům choval, kdyby mi bylo o deset let víc. Jelikož jsem aktivní, tak k nim mám blíž, normálně jim všechno vysvětlím, žádné odborné názvy neříkám. To je výhoda.

Chcete jednou trénovat sám jako hlavní?
Na to bych si teď ještě netroufl. Ona to není sranda. Kdybych měl jít trénovat, tak půjdu třeba na tři roky k Antymu a budu mu dělat asistenta. Abych všechno okoukal. On to tak také dělal.

Kdy se dozvíte, jestli budete v Letňanech pokračovat?
Teď řeším s jedním mančaftem smlouvu. Minulý rok jsem odehrál v Německu, ale ven už kvůli rodině nechci. Od 1. srpna bych měl nastoupit, když se dohodneme na podmínkách. Kromě toho trénuju také v tréninkovém centru Hockey For Life, kde je umělý led a skatemill, což je dnes pro hokejisty strašně důležitý. Je to kousek od Ice Areny. Pokračovat bych chtěl i u Letců. Pro mě je výhoda, že tam většinu lidí znám. To je paráda.