Trenéři oceňují jeho vášeň k hokeji. A on sám v rozhovoru přiznává: „Nedokážu si představit, že bych hokej nehrál.“ Matyáš Dvořák, útočník šesté třídy, se stal v letošní sezoně už pátým hráčem měsíce, tentokrát za leden. Díky své pracovitosti, zápalu do hry i výraznými výkony na ledě si zasloužil pozornost, které se mu nyní v klubu dostává. A která ho - jak i on sám poněkud nesměle přiznává - motivuje ještě mnohem víc.
Popiš, jak ses o vítězství v anketě Letec měsíce dozvěděl.
Kamarád ze sedmičky mi poslal zprávu, tak jsem se podíval na Instagram a strašně mě to překvapilo. Ještě ten den jsem měl s šestkou trénink na ledě, kde mi gratulovali i kluci. Udělalo mi to velkou radost. Moc to pro mě znamená. Hodně mě to nakoplo, chci na sobě ještě víc makat, protože vidím, že když poctivě pracuju, tak může přijít odměna.
Kde cítíš, že momentálně na sobě musíš zapracovat nejvíce?
Celkově v práci s pukem. Tam opravdu cítím, že musím přidat.
A kde jsi naopak zaznamenal největší posun?
Vím, že se zlepšuju ve střelbě a ve stylu bruslení, v tom jsem určitě lepší než dřív. U střelby mi pomohlo, že využívám i střelnici doma. A v bruslení hlavně to, že jsem vůbec přestoupil do Letňan, to byla velká změna k lepšímu.
V jakém směru?
Do třetí třídy jsem hrál hokej v Kralupech nad Vltavou, jenže tam mi už ty tréninky nestačily, cítil jsem, že mi to nedává tolik. Tak jsme se rozhodli, že přestoupíme k Letcům. Tady jsem poznal velký rozdíl hlavně v přístupu k tréninku, trénovali jsme každý den, zatímco v Kralupech jen třikrát týdně. Hodně jsem se za ty tři roky pod Láďou Kadaněm naučil.
„Vidím, že když poctivě pracuju, může přijít odměna.“
Odkud vlastně dojíždíš?
Bydlíme ve Vraňanech, takže dojíždění je úplně v pohodě.
Ty se ale připravuješ i s vyšším ročníkem. Je mezi šestkou a sedmičkou velký rozdíl?
Úterky a středy chodím k sedmákům pravidelně, někdy i jiný den. Nabídli mi to trenéři. V obou třídách mám kamarády, takže se mi líbí tam i tam. Rozdíl vidím hlavně ve stylu hry, v sedmičce už se hraje o něco víc systémově a je to trošku rychlejší.
V dorostu máš i staršího bratra Kristiána, probíráte hokej spolu?
Brácha někdy kouká na naše zápasy přes webkameru v hale, když udělám něco špatně, tak mi to řekne. Ale můj největší fanoušek je hlavně máma. Vozí mě pravidelně na tréninky, asi moje zápasy občas prožívá a fandí, ale když jsem na ledě, tak to už moc nevnímám. Soustředím se na hru.
Je zbytečně se asi ptát, zda ti k Letci měsíce gratulovali i v rodině...
Jasně, gratulovali. Mamka mi řekla, že je na mě hrdá, udělalo mi to radost. Druhý den to naši zavolali i babičce s dědou. Pochválil mě i brácha.
Trenéři oceňují i tvou střeleckou produktivitu. Kdy se u tebe tahle disciplína zvedla?
V minulé a letošní sezoně, to jsem se na střelbu víc zaměřil. Když něco zkazím, tak jsem na sebe naštvaný, ale když se mi zase něco povede, začnu si víc věřit. I to podle mě rozhoduje.
Chtěl jsi být vždy útočníkem?
Chtěl. Hlavně centr. V sedmičce občas vypomáhám i jako křídlo, ale hraju hlavně centra a to mě moc baví.
A co tě ještě baví kromě hokeje?
Skoro všechno. Ale dal jsem se na běhání, to mě začalo taky dost bavit, takže po hokejové sezoně běhám závody.
To je docela vzácnost, ne? U hokejistů je většinou běh nepopulární.
Ale mě to vážně chytlo. Jednou jsem to viděl na vlastní oči, tak jsem to chtěl zkusit a zalíbilo se mi to, tak jsem v tom pokračoval. Jsou to takové závody v přírodě, třeba na 10 kilometrů, dva se mi už podařilo ve své kategorii vyhrát.
Chodíš se dívat i na dospělý hokej?
Dřív jsme občas jezdili na Kladno, kam to máme blízko, ale teď už nejezdíme, teď spíš volný čas trávíme mimo hokej. V srpnu jsem dělal vlajkonoše na oslavách 20 let letňanského hokeje, kde proti sobě hráli Vrána s Pastrňákem. To jsem si moc užil, to se mi fakt líbilo.
Je nějaký hráč, kterému fandíš?
Patrick Kane a David Krejčí. A pak ještě Roman Červenka. Tihle tři jsou moji oblíbenci, na ty se rád dívám.