Rozhovor s Markem Čurillou o jeho metodě
pondělí 04. března 2019

Kouč zavedl do tréninku bílé puky. Sedmáci jsou nadšeni

Budete-li sledovat trénink sedmé třídy, jedné zvláštnosti si občas všimnete. Tým letňanských žáků si totiž pravidelně svou přípravu zpestřuje cvičením s bílými puky. S touto metodou přišel jejich trenér Marek Čurilla, jenž se snaží jít co nejvíc s dobou. "Konzultoval jsem to s kamarádem, který se tím zabývá. Třeba v Kanadě takhle trénují hodně často, jen se o tom moc nemluví," vysvětluje v rozhovoru.

Jaký přesně mají tréninky s bílými puky účel?
Sám jsem si to nejprve vyzkoušel a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to není úplně jednoduché. Ono je to totiž těžké nejen pro gólmany, ale i pro hráče. Učíme tady děti od nejmenšího věku k tomu, aby se snažily dívat co nejmíň na puk. Když si pak kluci vezmou bílý kotouč, zaměřují se na to, aby ho neztráceli z hokejky. 

Mají s tím problémy?
Já vím, že si trošičku musíte puk pohledem kontrolovat, ale měli by se učit koukat periferně. 
Důležité je nedívat se úplně dolů, ani úplně nahoru, prostě něco mezi tím. A tohle je k tomu ideální pomůcka, protože když si pak vezmete na hůl černý puk, jste si jistější.

Je potřeba něco takového trénovat dlouhodobě, nebo to je pouze krátkodobé zpestření?
Rozhodně to není věc, kterou bychom udělali dvakrát nebo třikrát. Trénink s bílými puky děláme každý týden, ať to kluci mají co nejvíc osvojené. Taky nechci zapomenout na gólmany, kteří to pak samozřejmě mají těžší v bráně. Bílé puky se dělaly primárně pro gólmany. Já ale nevidím důvod, proč by s nimi neměli trénovat i hráči.

Už jste se v Česku setkal, že by týmy trénovaly s bílými puky?
Zatím jsem na to nenarazil, spíš se to používá v individuální přípravě. Ale pokud máme pět tréninků týdně, což máme, pak je prostor i na tohle.

Od jakého věku je taková metoda vhodná?
Na tohle vám přesně neodpovím, nechci tady dělat nějakého odborníka. Je to asi spíš otázka na lidi, kteří se tím zabývají od nejmenšího věku. Já naskočil do šesté třídy, teď mám sedmičku, takže vím, co si s hráči můžeme dovolit. Ale asi bych neměl problém hodit bílý puk i mezi nejmenší, ať se s tím seznamují. Samozřejmě ne v šesti nebo sedmi letech, kde ještě neumějí pořádně bruslit - to by byla pěkná blbost.

Jak si vaši svěřenci při tréninku s bílými puky vedou?
Upřímně jsem mile překvapen, jak se s tím dokázali poprat. Ze začátku jsme měli jen deset takových kotoučů, kluci si během cvičení mohli vzít bílý i černý, ale nedávno jsem jich dokoupil víc, takže už jsou k dispozici pro celý tým najednou. Oni sami k tomu mají velmi pozitivní přístup, protože je to něco nového, takže je to samozřejmě baví. Když to řeknu jednoduše: s bílými puky je bude bavit i ježdění sem a tam, protože je v tom prvek, nad kterým musejí přemýšlet. Tréninky je prostě musí bavit. A já mám na tyhle jen pozitivní zpětnou vazbu.

Na jaká cvičení se s bílými puky vlastně zaměřujete?
To je různé. Ale jasně že jim nedám cvičení se sedmi osmi přihrávkami, protože poslední hráč by se už puku nedočkal. Snažíme se zakomponovat tak dvě tři nahrávky a aby jeli s pukem trochu delší dobu na holi. Protože to je samo o sobě složitější úkol než s černým pukem.

Už to s vámi v Letňanech probíral některý z vašich trenérských kolegů?
Zatím mám bílé puky jen pro sebe, ale když mě někdo požádá, abych mu je půjčil, nemám s tím žádný problém. Jen je musí vrátit, protože jeden stojí 50 korun. Už jednou se nám stalo, že jsme si jich nevšimli a sežrala nám je rolba. (směje se)

Čtěte také

Podcast hokej zblízka