Dělám kickbox, protože budu hrát víc do těla, tvrdí Krutil

Hokej je pro něj zábavou, vášní, životem... Prostě vším. A milovaný sport zatím Michaelu Krutilovi vrací všechno zpět. Urostlý 12letý kluk je podle mnohých jedním z nejlepších obránců - ne-li nejlepším - napříč celou republikou ve své věkové kategorii. Má takový talent, že v následující sezoně přeskočí sedmou třídu a bude hrát rovnou za osmičku. Milovník potápění totiž myslí na hokej téměř neustále.

Začněme aktuální otázkou - jak si vůbec užíváš léto?
Připravuju se na další sezonu, relaxuju a zároveň trénuju. I když třeba nemám takovou zátěž a víc odpočívám. S kamarády chodím k vodě plavat, teď jsme se třeba vrátili s rodiči z osmidenní dovolené v Turecku, která byla super. S tátou jsme se potápěli, což mě hodně baví. Já se rád potápím.

Jaká byla z tvého pohledu loňská sezona za šestou třídu?
Dařilo se nám, mohli jsme ale dopadnout líp. Bohužel jsme skončili těsně za Libercem druzí.

Ale poslouchat chválu ze všech stran asi příjemné bylo, ne? I soupeři často tvrdili, že jste v lize nejlepší...
Hlavně si myslím, že jsme měli výborné trenéry Jana Zlatohlávka a Ivana Utěšila, kteří nás dokázali vždycky perfektně připravit a vyhecovat. Bohužel jsme ke konci sezony trochu polevili a na titul to nakonec nevyšlo.

Od nové sezony půjdeš o třídu výš rovnou do osmičky. Jaké to pro tebe bude? Budeš mít nové trenéry i spoluhráče...
Myslím, že to nebude velká změna. Spoluhráči v osmé třídě jsou skvělí, trenér po nás chce podobné věci jako pan Zlatohlávek, takže tenhle přechod bude v pohodě.

Na ledě si vedeš dobře. Jak je to ve škole?
Tam to, myslím, taky šlo super. Rodiče i já jsme byli s vysvědčením spokojeni.

Už přemýšlíš nad tím, kam bys to jednou chtěl v hokeji dotáhnout?
Na novou sezonu se chci nahecovat a doufám, že se nám podaří získat konečně titul. A co se týče dlouhodobějších cílů, prostě bych se rád neustále zlepšoval. Stejně jako každý jiný kluk bych se chtěl jednou dostat do NHL.

To tě v tomto ohledu musí motivovat úspěch Jakuba Vrány a Václava Karabáčka, kteří se z Letňan až do NHL dostali...
Určitě, stejně tak mi připomínají rodiče, kam až to jde z Letňan dotáhnout. Rodiče mi celkově hodně pomáhají. Maminka byla reprezentantkou v basketbalu, takže ta mi pomáhá po té sportovní stránce a táta zase po finanční. Mám kolem sebe prostě naprosto úžasné lidi.

V čem vidíš své přednosti a v čem naopak slabiny?
Potřebuji zapracovat na výbušnosti a zrychlení na ledě. Naopak mou výhodou jsou asi fyzické parametry - jsem na šestou třídu hodně velký, což pro mě bylo velkou předností.

Děláš také jiné sporty než hokej?
Dělal jsem hodně sportů. Plaval jsem, lyžoval, hrál basketbal, tenis. Ale všeho jsem nechal, abych se mohl věnovat naplno hokeji. Na zpevnění celého těla pak chodím nově jednou týdně na kickbox. Napadlo to mě, chtěl jsem breakdance, nebo kickbox. Na tom prvním už měli plno, tak vyhrál kickbox. Jde o to, že v osmé třídě se už hraje do těla, takže chci být připravený, zpevnit tělo, abych mohl hrát coby obránce tvrdě.

Proč u tebe vyhrál hokej? Proč třeba ne basketbal po mamince?
Prostě se mi hokej líbil nejvíc, je to tvrdší sport než basketbal. A u hokeje určitě už zůstanu. Začal jsem s ním ve čtyřech letech, máma mě přivedla na led, ale původně nechtěla, abych hrál fotbal nebo hokej. Chtěla mě dát třeba na volejbal. Jenže tehdy do toho vstoupil táta a řekl, že budu hrát hokej, mamka si to nakonec rozmyslela a dali mě na hokej. A já jsem za to moc rád.