S hokejovými Letci je spojeno několik slavných jmen a někteří odchovanci letňanského klubu se možná brzy stanou hvězdami NHL. Za "A" tým však hraje i hvězda z jiného oboru - Lukáš Fiala (na snímku vpravo), dodnes vůbec nejúspěšnější Čech adrenalinového sjezdu v ledovém korytě pod názvem Red Bull Crashed Ice. Co se mu na tom tak líbilo? Jaké má příhody? A proč nakonec hraje v Letňanech?

Jak jste se k tomuhle netradičnímu sportu dostal?
Úplnou náhodou. Před deseti lety jsem ho zaregistroval poprvé a hned jsem si řekl, že to je přesně úchylárna pro mě. Pak jsem se dopídil, že bude česká kvalifikace na Pražském hradě. Tak jsem se přihlásil a vyhrál.

Prý jste kvůli tomu dokonce skončil s hokejem.
Tehdy to bylo spíš kvůli studiu. A ježdění šlo stíhat mnohem líp.

Dá se ledové koryto vůbec srovnat s hokejem?
Právě že vůbec. Vůbec neplatí, že když jste dobrý hokejista, budete i dobrý jezdec. Stejné je v podstatě jenom to, že se jezdí na ledě.

Jaké tedy musí mít člověk předpoklady, aby se prosadil?
Na to se lidi dost ptají, ale je těžké odpovědět. Hlavní je štěstí, protože stačí trošku škobrtnout a všechnno je v háji. Další věcí je, že to člověk musí mít v hlavě v pořádku, ač to zní paradoxně. Dobrá je průprava z jiných sportů jako lyžování a bruslení. Důležitější je mít nabruslíno než namakáno ve fitku.

Co vám na ježdění říká trenér v Letňanech?
V Letňanech je to super, protože pan Doutnáč jel první závod v Praze taky, takže ten je tomu velice nakloněný. Ale když jsem hrál na Slavii, tak to takhle nebylo. Trénoval mě Vláďa Růžička a ten z toho nebyl úplně nadšený. Ale ve Slavii byl hokej o něčem jiném, kdežto v Letňanech chodíme hrát pro zábavu. Mám jednu příhodu.

Povídejte.
Když byl první závod v Praze, tak jsem Růžovi řekl, že mám natažený tříslo. Sice to trošku byla pravda, ale ne úplně. Chtěl jsem si užít závod a zablbnout si. Nicméně jsem nepočítal s tím, že večer všechno poběží ve zprávách a druhý den to bude v novinách a všichni se to dozvědí. To byla trošku čára přes rozpočet. Na druhou stranu to vzal Růža sportovně, ale na další závody mě už pouštět nechtěl.

Ani se mu nedivím, závody vypadají dost nebezpečně.
Taky že jsou. Kolikrát jsou místa, kdy si člověk říká, jestli to není příliš. Vážných zranění je ale minimum. A navíc si je způsobí lidé, kteří to zkusí poprvé a nemají pud sebezáchovy. Já osobně jsem měl za těch deset let jeden pád a z něj otřes mozku a natržený stehenní sval.

Máte stejnou výstroj jako hokejisti, nebo něco navíc?
Tam je toho naopak trochu míň, aby se člověk cítil volnější a pohyblivější. Já třeba jezdím bez vesty a s kalhotama na in-line hokej - ty jsou tenčí a lehčí.

Sjezd si prý zkusil i váš spoluhráč z Letňan Jan Valder. Jak dopadl?
Moc dobře ne, Valdy si v Holandsku nadvakrát zlomil lýtkovou kost a doteď má v noze šrouby. Přesto říkal, že kdyby mu to doma nezakázali, šel by závodit znova. U něj se přesně ukázalo, že ani dobrý hokejista nemusí být dobrý jezdec. V Americe si to zkouší sjet hráči z NHL a absolutně by neobstáli.

Dá se tímhle sportem uživit, nebo je to spíš pro srandu?
Spíš jenom pro srandu. Ten sport jde rychle nahoru, je populárnější a každý rok přicházejí inovace, které přispívají k jeho profesionalizaci. Uživit se tím dá ale jenom v případě, když člověk vyhraje všechny závody. Ta pravděpodobnost je ale hodně malá.

Člověk se ale aspoň podívá po světě, že?
To jo. Závody se sice dost opakujou, ale byl jsem ve Švýcarsku, Finsku, Švédsku, Holandsku, Rusku, hodně se jezdí v Americe a Kanadě.

Jak to, že jste se zase vrátil k hokeji a proč zrovna v Letňanech?
Když jsem skončil na Slavii, tak jsem mohl rok hrát na výjimku v juniorech. A v Letňanech jsem znal poměrně hodně kluků. Takže rozhodla parta a také láska k hokeji. Pak jsem zamířil do áčka v Jesenici, protože v Letňanech žádné áčko nebylo.

Tak jste ho založili.
Loni to byl první rok. Sešlo se nejlepší jádro party a když to přeženu, tak áčko otevřeli pro nás a pro naše srdce. Takže jsem do toho šel, zvlášť když máme jeden trénink v týdnu. To se dá zvládat ideálně, jelikož mám školu.