Rozhovor s brankářem mladšího dorostu
pátek 28. března 2014

Mokrý: Mrzí nás, že jsme kouče před odchodem zklamali

I on si zažil ten pocit zklamání, byť u poslední porážky nebyl vinou zranění. Jenže o postupu do play off se rozhodovalo v dřívějších zápasech. A brankář Václav Mokrý přiznává: „Nezvládli jsme je možná i proto, že jsme to podcenili.“ Mladší dorost Letňan neměl vůbec špatnou sezonu, ale rozehrál ji na ještě vyšší mety. Jako první tým v historii klubu si ji totiž v extralize mohl prodloužit účastí ve vyřazovací fázi.

Místo toho už jen mladí Letci dohrávají sezonu v tréninkovém procesu a od půli března čekají na dubnový turnaj na ledě pražské Slavie. Pak tým dostane měsíc volna. Už však s jiným trenérem, protože Lukáš Lomický se rozhodl odejít do Karlových Varů.

"Osobně jsem ho měl moc rád a myslím, že ne jenom já. Rychle si získal respekt celého týmu," říká o něm po skončeném ročníku dosavadní jednička v brance. "Hodně nám tu za těch pár měsíců dal, i když jsme z počátku nevěděli, co vlastně máme od něj čekat. Škoda že odchází."

Otázka na úvod: co jsi za půl roku stačil na svém trenérovi poznat?
Že strašně moc prožívá zápasy a ze své strany do toho dává, co může. Za nás za kluky můžu říct, že nás právě tohle v sezoně hodně nabudilo. Kolektiv pod ním se taky stmelil. Když zvýšil hlas, hned měly tréninky lepší úroveň. Zapracovali jsme i na fyzičce, zlepšili bruslení.

Zrovna kouč Lomický alespoň navenek emoce příliš často najevo nedával.
Ale cloumalo to s ním, aspoň si to myslím. Bylo to vidět třeba při těch pokažených zápasech v Písku, které jsme zbytečně prohráli. Na něm se těžko něco poznává, v kabině měl výrazné projevy, ale jinak lidi kolem něj moc nepoznají, co si myslí. Jako gólman si pamatuju, že kdykoliv jsem se podíval při zápase na střídačku, měl pan Lomický jednu a tu samou tvář.

Četli jste v týmu jeho názory, které na klubových stránkách vyšly minulý týden?

Četli.

A co si o nich myslíte? Prý ho tým v závěru základní části zklamal svým přístupem.

Já chci jen říct, že nás to play off samotné moc mrzí, fakt. Věděli jsme, že se v klubu můžeme stát prvními, kteří něčeho takového dosáhnou, chtěli jsme se ukázat. Vím o klukách, které to hodně zklamalo, na trenérovi jsme poznali to samé. Je nám to líto.

Kde byl podle tebe zlom toho, že jste nakonec skončili pátí v tabulce a o jedno místo vám play off uniklo?

Ztráceli jsme body s Kladnem, které tam šlo na úkor nás, a taky jsme nezvládli oba zápasy s Pískem, který bojoval o záchranu. Proto jsme se dostali do pozice, kdy jsme už v posledním utkání nemohli nic ovlivnit. Myslím si, že zápasy s papírovými outsidery jsme jako hráči trochu podcenili. Stálo nás to postup.

Jak vůbec takové zklamání prožívají kluci kolem patnácti let? Nehodí ho spíš brzy za hlavu?
Někteří asi jo, ale taky jsou ti, kteří si to víc berou. Když budu mluvit za sebe, já si porážku s Pískem taky dlouho pamatoval, protože se prostě nepovedl. Hodně nejspíš záleží na tom, jak se vám osobně zápas povede. Jestli si to pak vyčítáte víc, nebo míň.

Ještě jedno trenéra Lomického mrzelo: prý hodně hráčů zajímaly jen osobní statistiky...

Já nevím. Jestli jo, tak možná body honili někteří starší kluci. Ale co jsme ten ročník devětadevadesátek, tak se známe už odmala a kluci hrají dlouho pospolu. Jen tohle mě napadá, ale nemůžu za nikoho mluvit. Spíš jsem byl rád z té úžasné party, která se dala během sezony dohromady. Ze začátku jsme se všichni trochu rozkoukávali, nevěděli kdo s kým a na konci se to zocelilo tak, že se spolu najednou bavili i ti, kteří to předtím moc nedělali.

Šanci na play off jste definitivně ztratili v předposledním kole. Kdy jste v něj přestali věřit?

My doufali, dokud byla šance. Ale je fakt, že na konci sem tam někdo začal už váhat. A to se postupně přenášelo i mezi ostatní.

Na druhou stranu jste během prosince a ledna zažili spanilou jízdu, kdy jste poráželi jeden tým za druhým...
Jo, a tím jsme si taky začali pořádně věřit. Začali jsme vyhrávat, pak jsme porazili silnou Plzeň a to nás nakoplo. Do některých utkání jsme přitom chodili jako outsideři, ti soupeři nahoře v tabulce nás kolikrát měli u zadku. A my je najednou uměli zaskočit.

Jak jsi se sezonou spokojen ty osobně?
I když jsme si ji na konci pokazili, byla dobrá. Pokud mám mluvit za sebe, chci poděkovat klukům. Mnohokrát mě v zápasech podrželi.

Cítil jsi, že jdeš s týmem výkonnostně nahoru i ty sám?

Jo, v polovině sezony jsem se cítil o dost líp, ale to je i tím, že si nějaký čas zvykáte na rychlejší hokej. Přišel jsem mezi starší kluky, kteří mají rychlejší nahrávky i střely, hra byla celkově rychlejší. Díky té vítězné sérii jsem najednou i já uvěřil, že můžu něco pochytat. Snad se budu lepšit.

Čtěte také

Podcast hokej zblízka