Nadobro zatím nekončí, během léta a v příští sezoně ho však v Letňanech neuvidíte. Charismatický kouč Martin Hušpauer si od trénování dává na nějakou dobu pauzu. „Potřebuju čas na sebe, na svoji rodinu a na práci, co mě živí,“ říká otevřeně v rozhovoru. Zároveň přiznává, že ho může zpět do klubu zlákat jedině role hlavního trenéra.

Máte představu, na jak dlouho potřebujete mít od hokeje klid?
Rok minimálně. Probral jsem to s vedením klubu, Tomáš Divíšek (generální manažer - pozn. red.) mě pochopil.

Jaké jsou tedy důvody vaší pauzy?
Po několika letech u hokeje dávám přednost rodině i práci, která si víc žádá moji přítomnost. Mám realitní společnost a není to legrace, začalo mě to ohrožovat v byznysu. Dříve jsem hokeji obětoval opravdu hodně, byly časy, kdy jsem tam mohl být pořád. Pak začala doba, kdy jsem byl na hokeji, když bylo potřeba, ale na úkor práce. Jenže teď už to bylo tak, že jsem ve finále nebyl pořádně nikde.

A vy jste známý jako perfekcionista, že?
Necítil jsem už energii vůči důležitým věcem - vůči rodině, vůči práci a vůči hokeji. Ten hokej jsem začal dělat jako věc zbytnou a ne nezbytnou, už jsem jel moc na sílu a neměl v tom emoce a vášeň. Takže potřebuju zregenerovat.

Vedení klubu s vámi v poslední době často věci konzultovalo, těší vás aspoň tohle?
Samozřejmě. Jsou tam vazby na lidi, ke kterým mám opravdu blízko jak po profesní, tak po lidské stránce. Láďa Kadaně, Honza Mišner, Lukáš Vykouk. S Divochem jsme si k sobě hledali nějaký čas cestu, zpočátku jsme si moc nerozuměli, ale začal jsem cítit dobré propojení a vím, že je to chlap s dobrým srdcem, navíc v podobném věku jako já. On mě nepřemlouval, abych zůstal, ví, proč jsem se rozhodl a že to musím udělat. A já mu za to děkuju.

V klubu jste už taky působil pěknou řádku let. Kdy jste se cítil nejšťastnější?
Když jsem vedl ročník 2010 od první třídy až do poloviny šesté. To jsem byl opravdu nejšťastnější. Prožili jsme toho spoustu a vzpomínám na to moc rád.

Užíval jste si i letošní sezonu v roli asistenta trenéra v páté třídě?
Určitě. Poslední čtyři roky jsem působil jako asistent, bylo to obohacující, ale i těžké, musíte být v jistém slova smyslu parťákem pro tým, rozdat role a pochopit se. Řeknu vám, neloučilo se mi na jaře lehce, ale když jsem kolem nového roku převzal tým coby hlavní trenér, dostal jsem nový impuls a ten závěr sezony byl pro mě i tým jeden velký zážitek. Cítil jsem podporu z řad dětí, rodičů i vedení, najednou bylo těžké to opustit. Zároveň to ale bylo osvobozující. Vědět, že můžu skončit v hezké energii a s klidným svědomím neviditelně přivřít dveře.

Chápu to tak, že když se do Letňan vrátíte, bude to v roli hlavního trenéra?
Ano. Myslím, že jedině tam mě klub potřebuje. Já teď mohu jen popřát Letcům úspěšnou sezonu a přát si, aby se v realizačním týmu vytvořilo zdravé konkurenční prostředí.