Bude mu teprve čtyřicet, ale v Letňanech patřil za služebně nejstaršího trenéra. „Ten klub se mi vryl do srdce, ale dvacet let je dlouhá doba,“ říká v rozhovoru Martin Uldrich. Skoro by mohl dělat kronikáře klubu, za tu dobu totiž poznal téměř všechny trenéry, kteří organizací prošli. Letos ale u Letců skončil i on. Přijal novou výzvu v konkurenčních Říčanech.

Před pár týdny jste na dovolené v Egyptě vyvěsil letňanský retro dres v hurghadské restauraci Praha. Proč vás to napadlo?
Měl jsem to v hlavě už dlouho. Moje mamka je patnáct let vdaná za Egypťana, máme tam takový druhý domov a lítáme tam pravidelně. Nakonec to vyšlo na závěr mé letňanské kariéry, vybral jsem si staré logo, protože s ním jsem toho tady zažil nejvíc.

Když byste měl v hlavě vybrat nejhezčí vzpomínky, které by to byly?
Dvacet let je fakt dlouhá doba. Hlavně bych chtěl zmínit všechny ty lidi, které jsem poznal, ale nejde to, protože jich je fakt hodně. Ať už pan Zavadil, kterého považuju za svého nevlastního dědu - trenérská legenda, která mě přitáhla k trénování a já se od něj mohl učit. Dodnes jsem mu vděčný. Ale těch kvalitních trenérů a bývalých hokejistů je opravdu celá řada, která Letňany prošla.

Také jste měl možnost sledovat vývoj mladíků, kteří vyrostli v hokejové profesionály.
Zažil jsem ročník kolem Kuby Vrány. Zažil jsem týmy kolem Lukáše Rouska, Dominika Sklenáře, Franty Hrdinky, Václava Karabáčka, Lukáše Strnada, Aleše Čecha a dalších - ti všichni se dneska živí hokejem. Některá spojení s mými kolegy přerostla ve velká kamarádství, třeba s Michalem Brošem nebo s Davidem Pojkarem. A nemůžu zapomenout na skvělé vedoucí týmů, třeba Bart Uhlíř, Lenka Sitarčíková, Petr Kraus a další. Těch úžasných lidí je fakt spousta. Byla to jízda a užil jsem si to.

Když jste ten pamětník - jaké byly Letňany v prvních dvou dekádách své historie?
Ještě deset, dvanáct let zpátky jsme prožívali zlatou éru klubu. Nevím, jestli ještě někdy nastane. Klub měl oba dorosty v extralize, juniorku v druhé nejvyšší lize, některé žákovské týmy vyhrávaly své soutěže. Válcovali jsme republiku, poráželi kluby, které dnes mají akademie. Dřív jsem si tolik neuvědomoval, jak vzácné to je. Ale čím je člověk starší, tím víc mu to dochází. Tak malý klub a s takovým kreditem.

„Prožil jsem tu půlku svého života, jsem klubista, i když se to dnes už moc nenosí.“

Co se za tu dobu nejvíc změnilo?
Asi zmíním trenérské složení. Dřív to bylo hlavně z bývalých hráčů a zkušených trenérů, byla to taková stará škola. Někomu se to může líbit a nemusí, ale dřív bylo se od koho učit. Teda já jako tehdy mladý trenér určitě. Dnes se dává hodně příležitost mladým klukům, kteří sbírají zkušenosti. Vždyť některé současné kolegy jsem zažil ještě jako své žáky.

A co se týče zázemí?
V první polovině klubové existence Letci výrazně těžili z celoročního využití dvou ledových ploch. Dnes už je to trošku jiné, konkurence se zvýšila a po Praze a okolí se budují nová moderní zázemí. V Letňanech se dlouho mluví o obří rekonstrukci stadionu. Uvidíme.

Proč jste se vlastně rozhodl skončit?
Prožil jsem tu půlku svého života, jsem klubista, i když se to dnes už moc nenosí. Ale 20 let v jednom klubu je strašně moc. Delší dobu jsem cítil, že se potřebuju nadechnout v novém prostředí, a když jsem se dozvěděl, že po sezoně odejde i můj kolega z dorostu Pojky, bylo rozhodnuto. Byl to ten definitivní impulz, kdy jsem věděl, že je konec.

Prožíval jste hodně svůj poslední zápas na střídačce Letňan?
Ano a bylo mi to strašně líto. A vím, že jsem nebyl sám. Ten realizační tým s Pojkym a vedoucím Petrem Krausem - to bylo po lidské stránce geniální. Neuvěřitelná legrace, každý den jsem se těšil do práce.

Když proběhla vaše rozlučka s celým realizačním týmem, vedení klubu vás a Davida Pojkara obdarovalo luxusními hodinkami s gravírováním a osobním poděkováním.
Nebudu dělat machra, hodně mě to dojalo, nečekal jsem to a byl jsem z toho dost naměkko. Něco podobného jsem zažil ještě jednou, když klub uspořádal tu nádhernou akci k 20letému výročí a dostali jsme broušenou plaketu s poděkováním. Tehdy jsem se mohl znovu postavit na střídačku vedle pana Zavadila. Při exhibici odchovanců s hvězdami NHL.

Kruh se uzavírá. V Říčanech působí váš velký učitel Zbyněk Zavadil.
Budeme se tam znovu potkávat a já doufám, že proběhne i nějaká užší spolupráce. Do Letňan se ale určitě zajdu někdy podívat a poklábosit s lidmi, které znám. Ale mohl bych ještě něco říct?

Prosím.
Opravdu bych chtěl všem poděkovat za příležitost, kterou jsem tu dostal. Ať už to byli bratři Kučerovi, nebo vedení z nové garnitury v čele s Tomášem Divíškem, Jardou Nedvědem, nechci zapomenout ani na Tomáše Blažka. Děkuju všem kolegům, hodně jsem za ty roky zažil s Honzou Mišnerem a hlavně Ládíkem Kadaněm. Fakt je těžké vyjmenovat všechny.