V letňanském klubu trénuje muž, který se stal naposledy juniorským mistrem světa. Na přelomu milénia získala česká hokejová dvacítka jediné dva tituly, David Pojkar byl členem zlaté party z roku 2001. Od té doby uplynulo už čtvrt století a Česko v této kategorii stále čeká na zlato. „Kamarádi mi to připomínali,“ vypráví 44letý trenér dorostu.

Užíval jste si letošní šampionát dvacítek?
Každý zápas, hráli jsme moc hezký hokej. Strašná škoda, že to klukům ve finále nevyšlo, bylo to blízko. Ale i tak zaslouží pochvalu.

Tak to zkuste porovnat s hokejem, kterým jste vyhráli zlato před 25 lety.
Kdyby náš tehdejší tým hrál s tím současným, nemáme absolutně žádnou šanci, dostali bychom kotel. Dnešní hokej je o dost rychlejší, opravdu o dost. A technicky mnohem vyspělejší. My si možná víc přihrávali, hráli jsme hodně týmově. Tihle kluci samozřejmě taky hráli týmově, ale zároveň vidíte vysoké individuální dovednosti, jak po rychlostní, tak po technické stránce. Dřív se to víc řezalo.

Tehdy jste hráli světový hokej, ale ve srovnání s tím současným to působí pomale. Umíte si představit, kde může být hokej za dalších 25 roků?
Upřímně? Neumím, vůbec. Asi to bude ještě rychlejší, ale nedokážu si představit, jak rychlejší to může být, když vidíte, jak tam ti hráči lítají dneska. Budou mít na bruslích rakety? Nebo skafandr jako kosmonauti? Netuším, kam se to může posunout. Jediné, co mě napadá, že se budou upravovat pravidla, aby byl hokej ještě atraktivnější.

Když si vzpomenete na váš zlatý turnaj, co se vám vybaví jako první?
Situace ze závěru finále. Vedli jsme 2:1, brankář Tomáš Duba minutu a půl před koncem vyjel za branku a namazal to Finům. A Mikko Koivu, pozdější hráč NHL, netrefil prázdnou branku. V tu chvíli ve mně hrklo. Ale když to nedal, bylo jasný, že už to vyhrajeme.

Jak na vás působil tehdejší kouč Jaroslav Holík?
Měl mezi všemi obrovský respekt, velká osobnost. V kabině byl hodně slyšet, ale on byl vlastně slyšet kdykoliv, i když si jen povídal. Jeho asistent Pavel Hynek měl v té době kolem třiceti let, byl blíž kabině a byl takovou klidnější silou. Celkově jsme měli skvělou partu. Vím, že je to klišé, ale všechno tam byli fajn kluci.

„Neumím si představit, jak rychlejší může být hokej za dalších 25 let, když vidíte, jak tam ti hráči lítají dneska.“

Potkáte se dnes ještě s někým ze zlaté party?
Občas s Michalem Sivkem, pracuje jako hokejový agent. Nedávno třeba s Patrikem Moskalem na turnaji, trénuje v Brně. Na zimákách se s pár kluky sem tam potkáme.

Pomohl vám titul na startu kariéry hodně?
Díky tomu jsem začal dostávat hodně prostoru ve Slavii. No a dva roky nato jsme slavili titul v extralize. Takže ano, pomohlo mi to dost.

Vaším pohledem jakožto bývalého obránce - který z českých beků vás na letošním šampionátu zaujal nejvíce?
Jiříček byl zvolen nejlepším bekem, skvělý hokejista. Ale mně osobně se ještě víc líbil Galvas. Neskutečné, co předváděl. Strašně drzý hráč, nebojí se cokoliv udělat, typově mi připomíná Frantu Kaberleho, šikovný, sebevědomý, skvělý bruslař. Je super, že v Liberci dostává tolik prostoru. Nechápu, že ho ještě nedraftovali, ale to se letos pravděpodobně změní.

Máte i dnes někde doma vyvěšenou zlatou medaili?
To je jasná věc. A na každý zápas si nasadím prsten šampionů, který jsme tehdy všichni dostali. Je to takový můj talisman.