Za 15 kol inkasovali jen 12krát, sami ostatním nasázeli plnou stovku gólů. Letňanská juniorka se stala postrachem soupeřů. Přitom tahle kategorie byla vždy tak trochu přehlížena, jenže její spanilá jízda vzbuzuje úžas. A naději, že je tu najednou velká šance k postupu z Regionální ligy. „Vnímáme to. A uděláme pro to vše,“ slibuje kouč Lukáš Vykouk.
Nejenže jste neztratili ani bod, ale soupeře většinou přejedete rozdílem třídy. Čekal jste před sezonou, že najednou budete v Letňanech hlavním tématem dosavadní sezony?
Na jednu stranu ano, protože si dáváme vysoké cíle. Na druhou stranu jsem z toho příjemně překvapen. Ještě před letní přípravou jsme s Dominikem (asistent trenéra Sklenář - pozn. red.) trávili spoustu času a chystali se na letošní sezonu. Plánovali jsme skauting, měli schůzky s trenéry sparťanské juniory ohledně půjčování hráčů, jednali jsme s dalšími kluby. A oslovovali řadu hráčů, abychom měli široký kádr. Pak jsme nastavili tvrdou letní přípravu - a pracovali.
Takže klíčovým prvkem vašeho úspěchu je kondice?
Je jedním z těch důvodů, proč se nám daří.
Jaký je další?
Ulovili jsme v Mladé Boleslavi jednu z největších posil. Matěj Balák u nás chytá na střídavé starty, působí ještě v boleslavském béčku. S Matějem Kučerou tvoří skvělé duo v brankovišti, oba jsou extrémně jistí. Je to především zásluha našeho brankáře, proč jsme dostali tak málo gólů. Snažíme se ještě pracovat na obranné hře, ale gólmani jsou schopni nás v těžkých momentech držet bez jakýchkoliv výkyvů.
Ale váš tým většinou drtí soupeře celkově...
Máme opravdu hodně natrénováno.
Co ještě rozhoduje?
Snažíme se držet nastavený formát, věnujeme se nejen kondici, ale i součinnosti obrany a útoku, rovnovážné situaci, systémovým věcem. Nově děláme videorozbory před zápasy. Je to něco nadstandardního, co tu doposud nebylo. Řekli jsme si už na startu letní přípravy, že pro úspěch uděláme všechno, a opravdu tomu strašně moc obětujeme.
Máte zatím týmu co vytknout?
Ne, nemám. Ale neustále si připomínáme, že musíme zůstat pokorní a pokračovat den po dni, týden po týdnu. Postup se může povést, ale taky nemusí, to ukáže čas. Pokud se to nepodaří, věřím, že přijde velká šance i za rok, protože část týmu je mladá. Jádro mužstva je tu i na další sezony.
Cítíte najednou větší pozornost v klubu? O juniorce se teď mluví mnohem více než kdy dříve.
Je to pro mě premiérový rok v roli hlavního kouče, předtím jsem nesledoval, kdo o kom mluví. Vnímám jen skvělou spolupráci napříč realizačními týmy, všichni se podporujeme navzájem.
Co ale nepopřete, že se vás soupeři začínají bát, nemám pravdu?
Asi jo, bohužel se to někdy projevuje tak, že druhý tým neunáší výsledek a kvalita hry jde postupně dolů. Pak si jen chtějí odnést skalp v podobě hitu nebo tvrdého zákroku, takže pravidelně končíme zápasy domluvou k našim hráčům, aby byli více obezřetní a nešli do risku.
V novém roce postoupíte do nadstavby, kde vás pravděpodobně čekají těžší zápasy. V kom vidíte hlavní konkurenci?
V rámci přípravy na sezonu jsme s tímto scénářem počítali a záměrně hráli s těmi týmy, která nás pravděpodobně čekají. Může to být Příbram, Slaný, Litoměřice... Bedlivě sledujeme výsledky skupin, nahoře je Sokolov, Ústí, Vrchlabí, Jablonec. Sledujeme i jednotlivce, kteří v týmech soupeřů vyčnívají, připravujeme se opravdu pečlivě.
Jak si vůbec libujete ve spolupráci s odchovancem Dominikem Sklenářem, který zároveň hraje Maxa ligu za Chomutov?
Tohle bych dal úplně na první místo. Nerozlišujeme, kdo je hlavní trenér nebo asistent, ta spolupráce je excelentní. Jsem neskutečně rád, že tu Dominik je, protože jsme si sedli lidsky a dokážeme se na všem domluvit. Táhneme za jeden provaz ve všech možných částech sezony.
Vy jste si v minulosti jako asistent prošel hodně věkovými kategoriemi. Dá se říct, že jste se naplno našel v té juniorské?
Určitě. Člověk už má nějaké zkušenosti. V juniorce je to jednodušší tím, že už se zabýváte jen hokejem, na druhou stranu musíte trávit víc času mimo trénink, pokud se chcete přípravě na zápas stoprocentně věnovat. To, že se nám daří, mě ale extrémně nabíjí.
Vy i váš kolega jste stále mladými trenéry. Jak jste si nastavili vztah s hráči?
Jsme k nim otevření, někdy možná až moc. Přijdou se svěřit i s věcmi mimo hokej, jednou měsíčně máme individuální pohovory jeden po druhém a bavíme se, jestli je u nich vše v pohodě jak doma, tak ve škole. Za mě je důležité vědět, co kluci prožívají i mimo hokej. Obecně nám zatím všechno klape. Kolem Vánoc si uděláme nějaký teambuilding, kdo může už pivo, dá si pivo, jiní s námi půjdou na limonádu. (směje se)
Ten elán, který z vás vyzařuje, je téměř nakažlivý.
Souhlasím. Chceme si to dělat po svém a děláme, jen to stojí spoustu času a úsilí. Ale ti kluci nám to vracejí. Po tréninku tady my trenéři trávíme hodiny na úkor svého volného času, ale já věřím, že to bude k užitku.
