Svůj tým na velké hřiště připravuje třetím rokem, letos s ním poprvé rozehrál i soutěž. I když zatím jen neoficiální. Letňanští čtvrťáci se účastní tradičního Memoriálu Miloše Fialy pořádaného poděbradským klubem. „Některé děti ještě nechápou, co je to ofsajd, ale nám jde hlavně o to, aby co nejvíc bruslily,“ říká zkušený kouč Martin Rousek. Další návyky přijdou na řadu v průběhu sezony.
Vedete kategorii, která mixuje minihokej ve třetině s klasickým hokejem na velké hřiště. Jak je to náročné?
Velký hokej zatím bereme jako něco navíc. V tabulce máme vyrovnanou bilanci, ale já na ty výsledky moc nekoukám. Snažím se postupně protočit všech 27 hráčů tak, aby si to každý vyzkoušel a začínal vnímat celoplošnou hru. Přes dvacet dětí si to už zkusilo, zbytek se dočká.
Vnímáte, že se děti na velký hokej těší už víc?
Ano, vidím, jak to rozlišují a jak je to baví. Zároveň ale zjišťují, že je to všechno náročnější. Upřednostňuju nominaci na velký hokej podle docházky a práce v tréninku. Netvrdím, že jim to dávám za odměnu, ale trošku k těmto faktorům přihlížím.
Vidíte mezi svými svěřenci velké rozdíly?
Někteří samozřejmě chápou věci víc, někteří míň. Pořád to jsou malé děti, se kterými musíte pracovat. Ano, jednou postavíte tým, se kterým vyhrajete o deset gólů, podruhé s jinou nominací o šest prohrajete. To ale teď není důležité. Důležité je, aby postupně dostávaly základní hokejové návyky.
Například? Předpokládám, že se ve 4. třídě bude hrát tzv. hurá hokej - všichni za pukem.
To je pravda. Já se zaměřuju hlavně na bruslení. Někteří soupeři v naší kategorii se už učí držet svoje pozice, na tohle je ale podle mě ještě čas, to si začneme říkat v dalších měsících. Někdy hrajeme moc chaoticky, já chci ale vidět, jak se hráči snaží řeší situaci za sebe. Mně v tomhle období nebude vadit, že se tři najednou rozjedou do rohu pro puk a před bránou nezůstane nikdo. Hlavně ať se snaží být co nejvíc v pohybu. Protože tohle se mi v minulosti osvědčilo - v dalších sezonách jsme víc vyhrávali než prohrávali, protože jsme byli nabruslení. A začíná to právě tady. Formujeme se do 5. třídy, kde se hraje Krajská liga.
Pravidla už vaši hráči chápou?
Samozřejmě vám někdo občas vjede do ofsajdu a nechápe, co se píská. Icing? Ten tu zatím skoro není, protože puk ještě nevyhodíme přes celé hřiště. Kromě návyků se děti učí i pravidla, to je přirozené. Co mi ale v našem týmu trošku chybí, je bojovnost od všech hráčů. Máme tam bojovníky, ale pak tam máme hráče, kteří jsou na tom špatně pohybově a přijdou o puk kvůli neobratnosti. Chce to dělat něco na obratnost i mimo led. Takový vzkaz rodičům.
Co pozitivního byste naopak na letňanské 4. třídě vyzdvihl?
Vidím spoustu pozitivních věcí. Někteří si začínají uvědomovat, že už je potřeba víc pracovat, ale je důležité, aby to co nejdřív pochopili všichni. I disciplína se u nás zlepšuje, pár dříve neukázněných jedinců se postupně zklidňuje. Odešel nám kvůli tátově pracovní nabídce v Bratislavě jeden z nejlepších kluků, škoda. Máme tu ale hodně dětí a věřím, že se budeme posouvat dál.
