Před sebou má poslední sezonu bohaté kariéry hráče, tu trenérskou ale právě začíná. Jakub Klepiš, velké jméno českého hokeje, už je v Letňanech oficiálně členem realizačního týmu Letců. V 6. třídě pracuje v roli asistenta, do toho dokončuje kurz pro trenérskou licenci B. „Práce s dětmi mě teď maximálně naplňuje,“ říká v rozhovoru 41letý mistr světa z roku 2010.
Už jste se sžil s novou rolí trenéra dětí?
Já mám děti rád, posledních pár let vím, že se jim chci věnovat. Naplňuje mě jejich radost v očích a možnost, že jim můžete poradit, něco předat. Momentálně mě ani nelákají kategorie dorostu, juniorky a dospělých. Chci být u dětí. To mě baví.
Předpokládám, že jste se rozhodl pro Letňany díky tomu, že tu hrají vaše děti.
Ano, mám tu dva kluky. Jeden je ročník 2018, ten druhý teď hraje za šestku. Chtěl jsem mít nad nimi dohled, ale nejsem tady, abych někoho z nich protěžoval. Naopak, kdo mě zná, tak ví, že opak je pravdou a že jsem na ně přísný. Ale když mě Láďa Kadaně (šéftrenér klubu - pozn. red.) oslovil, abych tady vypomáhal, neváhal jsem. V týmu je i Pepís (bývalý brankář Tomáš Pöpperle - pozn. red), ti kluci mi lidsky sedí.
Proč jste se v minulosti rozhodl dát své děti právě do Letňan?
Chtěl jsem je dát někam, kde jsem cítil, že bude fajn atmosféra. Začínali jsme na Spartě, ale pak jsem se z nějakých důvodů rozhodl pro změnu. Navíc v poslední době to máme do Letňan kousek od domova. Letňany nám vyhovují, je to takový rodinný klub, který navíc s dětmi pracuje na vysoké úrovni. Jsme tu spokojeni.
Což deklaruje i úspěch vašeho týmu, který letos bude obhajovat titul v Krajské lize.
Na jaře jsme vyhráli soutěž, bylo fajn být u toho. Už tehdy jsem působil v realizáku, i když jen neoficiálně. Jsou tady velmi šikovné děti, ale záleží i na přístupu trenérů, jak se k nim chovají. Když správně, pak vám to mohou vrátit. A v Letňanech to děti vracejí.
Nezavzpomínáte si při své nové práci občas i na vlastní dětství?
Ani ne. Kdybych teď měl zavzpomínat, bylo to za nás všechno strašně snadné - hodili nám puk a hráli jsme. Ale hokej jde ohromnou rychlostí dopředu, dnes spousta rodin nad rámec týmových tréninků chodí ještě na ty individuální. To za našich let vůbec nebylo.
Hokejová společnost se v tomhle dělí na dva tábory. Jste pro to, aby malé děti absolvovaly ještě individuální přípravu navíc?
To záleží... Pokud to nezasahuje do týmového programu, ať si každý dělá, co chce. Někdy mi ale přijde, že někteří rodiče spíš žijí svůj sen a jejich dítě na to trpí. Osobně si myslím, že když je po sezoně, měli byste mít od hokeje chvíli klid, načerpat síly a těšit se zase na led. Některé rodiny ale stráví celé prázdniny na kempech. A když to řeknu blbě, na některých kempech je učí lidé, kteří nikdy velký hokej nehráli. Já vím, je to dané poptávkou.
V Letňanech jste začínajícím trenérem s hráčskou kariérou na nejvyšší úrovni. V týmu doplňujete Ladislava Kadaněho, který naopak hrál nanejvýš 2. ligu, zato trenérskému řemeslu se věnuje už spoustu let. Je to pro vás ideální tandem?
Skvěle se doplňujeme, to se nám na tom líbí. I Pepís měl hezkou kariéru. Snažíme se nabídnout poznatky, které Láďa nemá, a nebojíme se to říct narovinu, diskutujeme. Láďa se rád zeptá na náš názor a já zase naopak nasávám to, co jako trenér nasbíral on. Já to vidím ještě hodně hokejově, od něj se rád naučím něco trenérsky.
Vidíte na ledě ve svých synech určitou podobu?
Mladší Matěj mi přijde víc zapálený, je pravák stejně jako já. V garáži po mně pořád chce, abych ho naučil tu kličku do bekhendu, která mi vždycky šla. (usměje se) Starší Kuba už je v nějakém věku, vidí dobře hru, rád přihraje jako já, ale musí ještě zrychlit. Každý je trošku jiný.
Věděl jste hned, že budou hrát hokej?
Srdíčko mi říkalo, abych to s nimi zkusil, to je jasné. Ale kolikrát jsem jim říkal, že když je hokej nebude bavit, hrát ho nemusí. Do ničeho je nenutím. Občas jsem na ně pes, v poslední době jsem se hodně našel v trénování mimo led, což se úplně nedalo říct, když jsem byl mladší. Kolikrát chci na ně všechno přenášet ze sebe, ale jsou to pořád jenom děti.
Jak dlouho se ještě chcete živit hokejem jako hráč?
Plánuju poslední rok. V Plzni mi skončila smlouva, jsem domluvený s prvoligovými Litoměřicemi. Tam už by taky mohla být polovina kabiny moje děti, ale kluci tam jsou fajn. Trénoval jsem teď na suchu tři měsíce, byla to moje nejdelší letní příprava, tak z toho chci vytěžit ještě co nejvíc.
A pak bude velká rozlučka?
Pak v tichosti ukončím kariéru. V mládí jsem vyhledával mikrofony a televizní obrazovky, ale párkrát jsem se už spálil a dneska jsem jiný. Ukončím kariéru a budu pokračovat u dětí. S dětmi je legrace.
