Rozhovor s trenérem Jakubem Kučerou
pondělí 10. února 2020
Často se s kolegy na ledě zasmějeme, říká kouč prvňáčků
Tahle sezona je pro něj v lecčems jiná: poprvé totiž řídí tým v roli hlavního kouče. A to rovnou na dvou opačných pólech. Vždyť Jakub Kučera má na starost trenérské kormidlo jak u dospělých, tak i u těch nejmenších - tedy v kategorii první třídy. A právě ta je tématem tohoto rozhovoru. "Pořád se učím a zjišťuji nové věci, ale jedno vím jistě: ta práce mě baví," říká 23letý syn olympijského vítěze Františka.
Když mluvíte o nových věcech, co tedy během sezony u prvňáčků zjišťujete?
Především se snažím vyvážit přístup k dětem - tedy jak na ně můžu a jak nemůžu. Na koho můžu malinko zvýšit hlas a kdo se naopak - když to řeknu lidově - rozbrečí. Ono trénovat malé a velké je úplně něco jiného, ale baví mě oboje. U dospělých je sranda v kabině, u maličkých dětí se nasmějete i na ledě.
Díky jejich spontánnosti?
Jasně. Občas ještě nechápou některé věci, ale člověk se na ně nemůže zlobit. Třeba na začátku tréninku jsme vyjeli na led a já řekl, že si půjdeme zahrát hokej. No a v tom za mnou přijel jeden klučina a zeptal se, jestli si nemůžeme zahrát hokej. Co mu máte říct? (usměje se) Často se s kolegy nasmějeme. Ale taky se ta děcka snažíme něco naučit.
Je to v tréninku prvňáčků velký rozdíl ve srovnání s kurzem bruslení?
Je to celkem podobné, jen se s prvňáčky snažíme už dělat i něco s hokejkou a pukem. Ale až po pár měsících! Jsem zastáncem toho, že nejdřív by se děti měly naučit trochu bruslit, až pak jim můžete dát puk. Takže od září do prosince byly tréninky převážně bez puku... V novém roce se už snažíme trošku zařadit i cvičení s pukem.
A? Vidíte pokroky?
Jasně že jo. Když si vzpomenu na září, tak 20 prďolů vyjelo na led a půlka jich popadala hned na prvním metru. Důležité je, aby to děti bavilo. Chodíme taky jednou týdně na suchou přípravu vedle do tělocvičny, kde pilujeme motoriku těla a hrajeme různé hry, aby děti dělaly i něco jiného než hokej. Měly by vědět, co dělají ruce a nohy, to do nich musíme dostat.
Připravujete si tréninkový plán sám, nebo ho s někým konzultujete?
Na tréninku je vždycky čtyři až pět trenérů. To je ideální počet na to, aby měl každý z nich pod dozorem nějaké stanoviště a mohl se věnovat úzké skupince dětí. Samozřejmě ale tréninky konzultuji i s Láďou Kadaněm (šéftrenér mladších kategorií - pozn. red.) a něco mi sem tam poradí i Martin Rousek (šéftrenér starších kategorií - pozn. red.). Taky občas hledám inspiraci na internetu, co se dělá v Kanadě nebo ve Švédsku.
Liší se tamní metody hodně od těch našich?
Neliší. U takhle malých dětí je hlavně důležité, aby se naučily základy bruslení a koordinaci těla. Máme taky dané nějaké šablony od svazu, kterých se snažíme držet. A hodně děti zapojujeme do her, což někdy dělá až padesát procent tréninku. Hrajeme fotbal na ledě, hrajeme rybičky, hrajeme na vlky a ovečky, hrajeme i další hry.
Už si prvňáci zkusili odehrát zápas v minihokeji?
Ano, dvakrát. Jednou k nám přijely Sparta a Kobra, takže jsme náš kádr rozdělily na dva týmy. Podruhé jsme si domluvili mač s Michalem Paříkem, který trénuje prvňáčky v Neratovicích. Chtěli jsme hlavně, aby si děti přičichly ke hře, bez nějakých pokynů. Prostě aby si vyzkoušely hru na branky proti jinému týmu a společně si to užily. Měly by brát hokej jako zábavu a nemá smysl je teď zatěžovat něčím jiným. Postupně se naučíme další věci.